Účetnictví, bláto a hladomor aneb deníček naprosto zoufalého velitele ve hře Wartales

Hrdinství o hladu a o vodě

Martine, vítej u recenze na hru, která naprosto změní tvůj pohled na budování kariéry s mečem v ruce. Když jsem poprvé zapnul Wartales a mapa světa se mi roztáhla po celém širokoúhlém monitoru, měl jsem jasnou vizi. Myslel jsem si, že povedu neohroženou tlupu po zuby ozbrojených profesionálů. Představoval jsem si záchranu panen, plenění prastarých hrobek a každodenní koupání ve zlatě.

Realita mě udeřila do tváře asi po dvaceti minutách. Moje takzvaná elitní kumpanie se skládala ze čtyř otrhaných zoufalců, kteří měli místo mečů rezavé nože na máslo. Místo koupání ve zlatě jsme se koupali v blátě a hlavně jsme měli neustále strašlivý hlad. Wartales totiž vůbec není hra o slávě. Je to simulátor extrémního účetnictví, ve kterém se zoufale snažíš zabránit tomu, aby se tvoji podřízení navzájem nesežrali.

Taktika na blátivém poli

Základní smyčka hry je vlastně geniálně jednoduchá. Pohybuješ se po nádherně zpracované mapě, hledáš práci a snažíš se přežít do dalšího východu slunce. Jakmile narazíš na problém, hra se přepne do tahového taktického bojiště. Tvé zkušenosti z promyšlených strategických bitev se tady nesmírně hodí. Tvoji žoldáci se střídají s nepřáteli v tom, kdo komu dřív rozbije hlavu těžkým palcátem.

Do toho všeho musíš neustále řešit, kde vezmeš peníze na blížící se výplaty a čím tu nevděčnou bandu nakrmíš. Zní to skoro idylicky, dokud nezjistíš nepříjemnou pravdu. Naštvaná prasata v lese jsou často nebezpečnější než organizovaný zločin a oprava poškozeného brnění po jednom průměrném souboji tě bude stát víc než záchrana celého vévodství.

Ekonomika zoufalství

Řízení financí je v této hře postavené na naprosté tísni. Tvoji lidé chtějí každý třetí den dostat zaplaceno. Pokud nezaplatíš, začnou reptat. Pokud reptají moc dlouho, prostě ti utečou i s vybavením. K tomu každý večer spořádají neuvěřitelné množství jídla. Zpočátku jsem se snažil být slušný manažer a kupoval jsem jim v hospodách čerstvý chleba a ovčí sýr. Brzy jsem ale pochopil, že opravdový byznys spočívá v lovu divokých vlků a opékání jejich tuhého masa nad ohněm. Když v regionu došli vlci, přešli jsme plynule na sběr kořínků.

Morálka družiny je pak kapitola sama pro sebe. Někdy stačí, že někomu nedáš do ruky jeho vysněnou dýku, a dotyčný má okamžitě hlubokou depresi. Nejlepším způsobem výdělku se nakonec ukázalo zajímání živých banditů. Koupíš obyčejný provaz, v boji padoucha omráčíš a pak ho nadšeně prodáš do městského vězení za třicet stříbrných. Je to v podstatě recyklace lidských zdrojů v praxi a funguje to naprosto skvěle. Kování zbraní a vaření pochybného guláše v táboře pak obstarávají docela chytlavé minihry, u kterých musíš klikat v přesný moment, což docela zvedá adrenalin.

Jak mi sýr zničil kariéru

Musím se podělit o jeden konkrétní zážitek, u kterého jsem prošel menším psychickým kolapsem. Nikdy nezapomenu na den, kdy málem padla celá má společnost kvůli jedinému kusu starého sýra. Neměli jsme absolutně co jíst a v inventáři zbýval poslední oschlý ementál. Rozhodl jsem se ho spravedlivě rozdělit. Můj hlavní tank se ale k smrti naštval, že dostal jen malý kousek. Uprostřed noci se proto pokusil zavraždit našeho elitního lučištníka. Do rána z toho byla plnohodnotná vzpoura. Výsledek byl ten, že polovina týmu utekla kamsi do lesů. Můj drahý a pečlivě trénovaný kapitán o pár dní později skončil v cele za krádež jablka, protože jsem ho prostě neměl jak vyplatit.

A pak je tu náš kůň. Jmenuje se Klepna a hrdě nese celý náš narvaný inventář. Když v krvavém boji padne polovina mých lidí, jen odevzdaně pokrčím rameny a najmu v nejbližší zaplivané krčmě nové zoufalce. Ale když se nepřátelský medvěd jen křivě podívá na Klepnu, naběhne mi žíla na čele a okamžitě nařizuji totální ofenzivu. Ten obyčejný tažný kůň má totiž mnohem větší hodnotu než pět elitních bojovníků dohromady. Bez něj bychom neunesli tu obrovskou hromadu kradeného železa, která naši partu drží finančně nad vodou.

Silné a slabé stránky žoldáckého života

Shrňme si celkové dojmy, protože tahle hra dokáže vyvolat velmi protichůdné emoce.

Proč do toho jít:

• Hluboké taktické souboje: Každý krok a každé seknutí má obrovskou váhu.

• Pocit zadostiučinění: Sledovat, jak se z naprostých nul stává obávaná síla, je silně návykové.

• Hutná atmosféra: Špinavý a neúprosný středověk na tebe dýchá z každého pixelu.

Proč raději zůstat doma:

• Únavný grind: Neustálé shánění peněz na výplaty začne být po čase úmorné.

• Pomalé cestování: Pohyb po obrovské mapě bez možnosti rychlého přesunu spolehlivě otestuje tvoji trpělivost.

• Chronický stres: Zvládat neustálou hrozbu bankrotu je občas náročnější než přežít v postapokalyptické pustině.

Závěrečný verdikt

Pokud hledáš hru, kde se budeš od první minuty cítit jako neporazitelný rek z fantasy eposu, raději běž rovnou o dům dál. Wartales je ideální pro lidi, kteří si chtějí dobrovolně vyzkoušet roli krizového manažera v době cholery a neštovic. Je to naprosto brutální zážitek, kde tě jedno jediné špatné rozhodnutí ohledně nákupu zlevněného zelí může stát život celé tvé milované družiny. A já tenhle masochismus naprosto miluju. Ber své zbraně, pečlivě zkontroluj stav financí a vyraz na cestu. Jen proboha nezapomeň zaplatit svým lidem včas.

Zde jsou naprosto zásadní pravidla pro první dny v blátě:

• Lidský handl je nejlepší byznys: Zapomeň na hrdinské plnění úkolů pro zoufalé vesničany. Nejrychlejší cesta k bohatství vede přes bezostyšný obchod s lidmi. Hned v prvním městě nakup za všechny úspory pevné provazy. Jakmile v boji narazíte na bandity a některý z nich má na kahánku, prostě k němu přistup a svaž ho. Místní žalářník ti za tyhle chudáky utrhne ruce a zaplatí čistým stříbrem. Je to sice morálně pochybné, ale hladová družina se na etiku opravdu neptá.

• Klepna je bůh a ty jí sloužíš: Tvému poníkovi se na začátku zvedá jen a pouze nosnost. Nic jiného neexistuje. Pokud si myslíš, že mu vylepšíš zdraví, aby náhodou přežil útok zdivočelého prasete, jsi na velkém omylu. Tvým hlavním cílem je ukrást a posbírat naprosto všechno, co není pevně přibité k podlaze (a k tomu potřebuješ obrovský inventář). Když ti v boji umře žoldák, je to trochu smutné. Když ti ale dojde místo v batohu uprostřed lesa, je to absolutní tragédie.

• Sůl a železo mají cenu zlata: Brnění tady funguje jako druhá vrstva zdraví. Jakmile o něj přijdeš, tvoji lidé začnou krvácet a velmi rychle umírat. Opravy u mistra kováře ve městě tě ale okamžitě finančně zruinují. Nakupuj raději suroviny a opravuj si vybavení v táboře úplně sám. To samé platí pro obyčejnou sůl. Uvařený oběd zasytí partu mnohem víc než syrové vlčí maso a bez soli bohužel neuvaříš vůbec nic.

• Zlodějina je respektované povolání: Hned prvního šikovného člověka v družině udělej zlodějem. Nejenže dokáže otevírat zamčené truhly plné luxusních předmětů, ale hlavně může potají krást drahé dovednostní knihy přímo na tržišti. Občas tě sice chytí ostražitá hlídka a budeš muset prchat lesem jako štvaná zvěř, ale ten ušetřený zlaťák za ty nervy rozhodně stojí.

• Pochoduj pomalu, ale s plným břichem: Nikdy se nepouštěj do boje s jasnou přesilou a velmi pečlivě si vybírej každou zakázku. Pokud ti hra nabízí úkol označený zlověstnou lebkou, s úsměvem ho odmítni a jdi raději lovit kance do hvozdu. Tvoje armáda nýmandů potřebuje nejprve trochu nabrat svaly a sehnat pořádné železo, než se vůbec pustí do skutečných výzev.

Přežít první herní měsíc je zkouška ohněm. Jakmile ale tvoje parta dostane do ruky ocelové zbraně a do žaludku teplý guláš, začne to být neskutečně návyková jízda.