Commandos Origins a moje zničená klávesnice, aneb simulátor mačkání F5
Návrat legendy, nebo spíše návrat mých nočních můr?
Martine, přiznám se ti k jedné věci. Moje klávesnice MX Keys dostala za poslední dny tak zabrat, že klávesy F5 a F8 mají už naprosto ošoupanou barvu. Pamatuji si staré Commandos velmi dobře. Zelený baret s nožem v zubech, potápěč lovící nacisty pod vodou a ten nekonečný pocit geniality, když se plán po třech hodinách povedl. Od Origins jsem čekal pohodový nostalgický výlet, u kterého si s mým oblíbeným Xbox ovladačem v ruce v klidu zarelaxuji. Jak hluboce jsem se mýlil.
Tvrdý náraz do zdi taktické reality
První mise měla být jakýsi tutoriál. Plížení ve stínech, tiché likvidace a občasné odlákání pozornosti. Jenže realita vypadala tak, že i drsné přestřelky v Hunt Showdown působí proti téhle hře jako odpočinková procházka růžovým sadem. Strážní tady totiž nemají místo očí skleněné kuličky. Vidí úplně všechno. Slyší každé šustnutí. Jakmile jsem udělal o půl kroku víc doprava, celá mapa začala řvát německé nadávky a moje ušní bubínky přes sluchátka ROG Pelta málem praskly pod náporem poplašných sirén.
Banda psychopatů a jejich hračky
Máme tu starou známou partu. Zelený baret je pořád ta hora svalů, která by přeprala i tank holýma rukama. Pak je tu ostřelovač, jehož munice je vzácnější než sníh na Sahaře, a zbytek téhle veselé demoliční čety. Jejich schopnosti se doplňují naprosto fantasticky. Problém tkví v tom, že abys je dokonale sladil, potřebuješ mozek šachového velmistra a trpělivost buddhistického mnicha.
F5, F8 a pocit naprosté marnosti
Plánování v této hře připomíná stavbu domečku z karet během silného zemětřesení. Vymyslíš dokonalou choreografii. Zelený baret odláká pozornost krabičkou cigaret, potápěč se vynoří z bažiny a sniper jistí celou situaci z věže. Zmáčkneš rychlé uložení. Spustíš akci. A přesně v ten epický moment se jeden řadový voják na druhém konci mapy otočí, protože mu na nos sedla moucha. Uvidí špičku boty tvého snipera a okamžitě spustí poplach. Zmáčkneš rychlé načtení. Zkusíš to znovu. Takhle to opakuješ klidně padesátkrát. Moje myš MX Vertical u toho létala po stole nebezpečně blízko zdi a slovník sprostých slov se rozšířil o zcela nové výrazy.
Atmosféra, grafika a ta proklatá optimalizace
Na obřím širokoúhlém 34 palcovém monitoru AOC CU34G2X vypadají mapy opravdu nádherně. Hra má skvělé detaily, rozmanitá prostředí a hudba buduje perfektní napětí. Jenže optimalizace silně pokulhává. I když v počítači dřímá silný procesor Intel i5 14600KF a mocná grafika RX 9070 XT, občas se obraz zničehonic zadrhne. Většinou se to stane naprosto přesně ve chvíli, kdy klikáš na tlačítko pro omráčení strážného. Místo tichého úderu tvoje postava začne kolem zmateného vojáka tancovat čardáš a poplach je na světě. Tohle dokáže spolehlivě zvednout krevní tlak.
Proč to sakra pořád hraju?
To je ta vůbec největší záhada. Hra je neuvěřitelně frustrující, ale zároveň obsahuje nějakou zvrácenou formu černé magie, která tě nutí to zkusit ještě jednou a lépe. Ten obrovský příval dopaminu, když se ti po dvou hodinách konečně podaří vyčistit celé nádvoří bez jediného výstřelu, je zkrátka vysoce opojný.
Když se štěstí unaví a sedne na blbce
Musím se s tebou podělit o jednu konkrétní situaci. Pečlivě jsem odklízel tělo z dohledu blížící se hlídky. Všechno šlo přesně podle plánu. Hodil jsem ho do hustého křoví. Bohužel jsem si už nevšiml, že z onoho křoví nenápadně kouká ven jedna bota. Kolem šel důstojník, uviděl špičku boty, okamžitě zpanikařil a začal střílet do všech stran. Zastřelil přitom omylem vlastní hlídku, čímž spustil celotáborový poplach. Já u toho jen seděl s otevřenou pusou a nevěděl, jestli se mám začít smát, nebo rovnou naformátovat disk.
Závěrečný ortel
Commandos Origins je prostě skvělá hra pro masochisty. Pokud miluješ, když ti hra nic nedaruje a rád si lámeš hlavu nad brutálně těžkými taktickými hádankami, budeš ve výsledku nadšený. Jen si před spuštěním raději ukliď ze stolu všechny rozbitné a cenné věci. Hodnotím to na solidních osm zničených nervových soustav z deseti možných.
